S Větrovkou do Chorvatska

Nabral mě rudý lev se sklápěcí střechou a vydali jsme se s Větrovkou na jih. Cíl: Trpanj. Zapnout pásy, vyrážíme.

Okolo Vídně

Kolem půl třetí odpoledne opouštíme ČR a míříme směr Vídeň.

Nebyl jsem tu leta. Vybavuju si svou první návštěvu rakouské metropole asi v 6 letech. Vlastně i poslední.

Naši mě vzali po revoluci do obchoďáku a koupili mi první LEGO, dostal jsem bonbón od Mikuláše a byl šťastný, překvapený, spokojený.

Ale to jsem odbočil.

Za Vídní stavíme a dáváme si gulášovku. Poctivou. Masa je v ní víc než u nás v guláši.

Střídám Peťu v řízení.

Karel nezná Slovinsko

Graz, Maribor. Svištíme Slovinskem a cestou hledáme ubytování poblíž Plitvických jezer.

Už máme cíl – chorvatský Slunj.

Karel, ten pán v navigaci, neznal slovinské dálnice. Když to s ním natáčeli, ještě tam nebyly. Ale jede se po nich skvěle.

Na slovinsko-chorvatské hranici stavíme a ukazujeme pasy. Hraničník jen znuděně mává rukou. Sedmá večerní je pro Peťu hodinou H, kdy poprvé vstoupila na území Hrvatska.

Vítá nás Slunj

Po deváté přijíždíme do Slunje. Podle instrukcí máme odbočit 100 metrů před benzínkou.

No a jak myslíte, že jsme náš cíl trefili? 🙂

Čekalo nás milé přivítání. Pálenka a zákusky. Pouštíme si první poločas Německo – Ghana, dojídáme rohlíky z domu a vychutnáváme zákusky.

Na druhou půlku razíme do baru. Pivo ujde, víno ne.

Nevíme, komu Chorvaté fandí, radost z gólu se některým nedaří skrýt 🙂

Takový to, když provedete vítězný taneček na oslavu gólu Ghany dřív, než ověříte komu fandí celý zbytek hospody. Ale pak je to jasný hned!

— Petra Větrovská (@vetrovka) June 21, 2014

Loučíme se s místní omladinou, a míříme zpět do apartmánu.

„Kde mám kabelku!?“

Před spaním jsem se ještě proběhl zpět do baru. Jdeme spát, zítra nás čekají Plitvická jezera.

Pokračování příště… Přes Plitvická jezera do Trpanje