Po prvním dni pěší túry v plné polní jsme přešli z Bílé Vody do Travné, kde jsme u hospody rozbalili stany ve stanu. Dnešní den bylo v plánu dojít na Hraničky, a to se povedlo.
Páteční ráno
Ze stanu jsme se vyhrabali už kolem sedmé a začali chystat snídani, která byla jako pro královskou rodinu 🙂 Salám a chleba na grilu, müsli, vločky, paštika a tak..
Počasí příjemné, tak jsme nikam nespěchali a v poklidu po snídani spáchali hygienu a trochu si zablbli. Pohoda.
Na řadu přišlo frisbee a pomalu balit. Vyrážíme směr Hraničky.
Druhý den výšlapu: Travná – Hraničky (pátek 29. 7.)
[10:30] Vyrážíme od restaurace U Oravců v Travné po modré turistické značce.
Stoupáme po cestě Travnou okolo potoka, ta přechází v zarostlou pěšinku. Procházíme přes elektrický ohradník na louku plnou krav a býků. Nasadili jsme tempo, kdyby si náhodou býčci chtěli hájit teritorium.
[10:55] Nad Pramenem (628 m) – Dáváme si malou pauzu na sluníčku.
[11:15] Odcházíme směr Zálesí – příjemná lesní cesta okolo luk či lesem. Našly se i hřiby.
[11:50] Zálesí (690 m) – vylezli jsme na nové asfaltce. Osada nevypadá vůbec opuštěně, naopak se zde přestavuje a přistavuje.
Na Zálesí jsou 3 místa, kde se dá nabrat voda – první kousek od rozcestníku, asi o 60 m výš, kde jsme vodu brali my a pak ještě dál směrem nahoru, kde je studna.
[12:15] Odcházíme ze Zálesí a po modré stoupáme směr Černý Kout.
[12:45] Pramen Pod Koníčkem – další možnost nabrat vodu.
Cesta vede převážně lesem, kde rostou.
[13:00] Koníček (850 m) – jsme opět na státní hranici
Jdeme podél hranice po lesní pěšince, která je brzo obklopena borůvkami
[13:10] Koníček / Kobyla Kopa (851 m) Cedule připomínající setkání demokratické opozice Československa s poslými přáteli z června 1989.
Tady je to borůvkový ráj – jedno z nejhezčích míst našeho pochodu. Nešlo nezastavit a něco málo borůvek nenasbírat, do pusy 🙂
Následuje prudký sestup lesem k Černému Koutu.
[13:30] Černý Kout (755 m) – robustní odpočívadlo využíváme k delší pauze na jídlo.
[15:20] Odchod z Černého Koutu po modré značce směr Buk.
CHYBA – Buk mělo být jedno z těch hezčích míst na trase, bohužel. Cesta z Černého Kouta přes Buk na Roveň nebyla nijak pěkná – nezajimavé okolí, nuda. Měli jsme raději zvolit trasu po polské zelené značce podél hranice. Třeba příště 🙂
[16:10] Buk (577 m) – starý strom u zpevněné cesty, malý přístřešek. Nic moc okolí
Stoupáme po žluté značce lesem, která se nějak divně klikatí. Pak kousek sestup.
[17:25] Roveň (737 m) – další nezajímavé místo
Po červené se blížíme se k cílové stanici. Sestupujeme lukami a otevírá se nám krásný pohled na Hraničky.
[17:45] Jsme téměř v cíli, tak sundáváme batohy a kocháme se pohledem na louky obklopené lesy na Hraničkách. Vracíme se 100 m zpět nabrat vodu.
[18:30] Hraničky (670 m) – rozcestník turistických a cyklo tras s vrcholovou knihou, do které se zapisujeme.
Vydáváme se kousek dolů k přístřešku, kde jsme chtěli nocovat. Nakonec však hledáme lepší místo a po nějaké době rozhodování se přesouváme směrem k hranici do lesa, kde pro dnešek končíme.
Na Hraničky vede asfaltka z Polska, sem tam někdo přijede autem nebo na motorce.
Rozbalíme tábor a dáváme se do přípravy jídla. S příchodem tmy se ochladilo. Snažíme se sedět venku, ale zima vyhrává, tak se ubíráme ke spánku.
V noci tu byla zima a nezvyklé ticho, které narušoval silný vítr. Venku tma, že nebylo vidět na krok, takže na záchod jedině s čelovkou.
Další den bylo v plánu překonat Špičák a podívat se na Nýznerovské vodopády. Zítřejší cesta nás ale svedla jinam. Kam? Dočtete se v dalším díle seriálu.
Napsat komentář