Včera jsme se dostali z Travné na Hraničky, kde se nám opravdu líbilo. Dnes bylo v plánu jít přes Špičák na Nýznerovské vodopády a zakotvit na noc v Žulové. Nakonec to dopadlo trochu jinak. Jak? Čtěte dál…
Noc na sobotu a ráno
Jak jsem psal v minulém díle, noc byla hodně temná a tichá, to se odrazilo na budíčku. Probrali jsme se až okolo půl deváté, venku zima a hodně fučelo.
Podobně jako předchozí den jsme v klídečku nachystali snídani, dali se do pucu, sbalili a po odfocení pomalu vyrazili dál na jih.
Třetí den pochodu: Hraničky – Žulová (sobota 30. 7.)
[11:45] Odcházíme z Hraniček podél hraničních kamenů souběžně nebo přímo po zelené polské značce
Cesta stoupá lesní pěšinkou, ve které jsou místy díry, takže je potřeba opatrně našlapovat. Dál je cesta širší a pohodlnější.
Napojujeme se na českou červenou, po které pokračujeme dál lesem.
[13:00] Pramen pod Stráží (875 m) – osvěžujeme se a nabíráme vodu. Lehce mrholí.
Pár desítek metrů nad pramenem jdeme okolo lovecké chaty a prudkým stoupáním lesem pokračujeme po červené.
[13:17] Špičák rozcestí (900 m) – červenou měníme za žlutou a vydáváme se na vrchol Špičáku.
300 metrů stoupání pěšinkou.
[13:27] Špičák vrchol (957 m) – pauza – jen krátká, fučí
Pár fotek na vrcholu, malým průsekem vyhlížíme směr Žulová. Víc toho kvůli porostu vidět není.
Míříme zpátky na rozcestí pod Špičákem, kde si dáváme sváču.
[14:00] Nahazujeme batohy a přichází orientační CHYBA, která mění naši trasu.
Zblblí červenou barvou se po ní vydáváme dál. Měli jsme jít po žluté značce na sedlo Peklo. Bohužel jsme si to střihli směr Skorošice.
Cesta hodně prudce klesá a asi po 1-2 kilometrech nám to začíná být podezřelé. Vytahujeme mapu a zjišťujeme náš omyl. Zpět se nám vracet nechce, tak se smiřujeme s tím, že mineme Nýznerovské vodopády a pokračujeme dolů.
[cca 15:00] kotvíme někde u cesty do Skorošic a dáváme si velkou obědovou pauzu, už není kam spěchat. Rozhodujeme se, že vzhledem k nepříznivému počasí přenocujeme opět v suchu a teple v Kobylé.
Pauzu bereme hodně poctivě. Je potřeba dojíst zbytky, takže vaříme a mlsáme.
[16:45] Odcházíme a přibližujeme se Skorošicím.
Přiznám se, dostavila se únava. Sotva plancu nohama a jsem i rád, že jsme si nechtíc trasu zkrátili.
[17:00] Na kraji Skorošic si dáváme zastávku v Malé galerii – rybníček, okolo díla převážně ze dřeva a kamení. Nemůže chybět focení. Za zastávku to určitě stálo.
Pokračujeme Skorošicemi. Vesnice poznamenaná povodněmi v roce 2009 vypadá hodně chudobně, hlavně vrchní část. Opuštěné nebo obité a chátrající baráky, mezi kterými se po povodních opraveným korytem proplétá Skorošický potok.
Ve spodní části vesnice zastavujeme v restauraci U Hamplů a dáváme si po vychlazeném točeném. Zřejmě nově vystavěná hospoda, na čepu Radegast 12, Gambrinus 10 a černý Kozel. K nahlédnutí taky knihy s fotkami z povodní.
[18:40] Po krátké zastávce vyrážíme po asfaltce směr Žulová.
Okolo je vidět déšť, který se nám naštěstí vyhýbá, a kopečky v mracích, které jsme předchozí dny zdolávali.
Žulová – v obchodě nakupujeme špekáčky a lahváče na večer. Zrovna probíhají pivní slavnosti, ale my musíme na vlak.
[19:27] Odjíždíme vlakem směr Kobylá nad Vidnávkou.
V Kobylé shazujeme zavazadla a pomalu se odebíráme na zahradu, kde si děláme špekáčky. Venku panuje celkem zima a místy poprchává.
Špekáčky jsou v nás a směřujeme do tepla za hygienou a spánkem. Ráno nás už čeká jen návrat domů, o tom možná v příštím článku.
Naše putování Rychlebami je u konce. Poznali jsme krásný kout Slezska a rádi bychom se sem zase vrátili. Že by příští rok? Uvidíme.
Napsat komentář