Inov-8 Roclite G 275 po 750 km v terénu

To bylo radosti, když jsem v únoru 2019 mezi prvními obul nové bežecké boty Inov-8 Roclite G 275. Po prvních výbězích jsem je chtěl poslat po vodě, spálit nebo dát někomu, kdo je líp užije..

Tak jak to, že jsme spolu zvládli přes 750 km?

Pojďme to vzít hezky od začátku..

Inov-8 Roclite G 275 ve zkratce

Lehké, rychlé a univerzální trailové běžecké boty. Jeden z prvních modelů od Inov-8 s grafénovou podrážkou, která je o 50 % odolnější.

Po těch 750 km to vypadá, že to není jen marketingová fráze.

Trošku tužší bota s 8mm dropem, perfektním gripem, vnímavostí podkladu a 6mm špunty. Hodí se jak na kratší rychlé běhy, tak si s ní troufnete i na horský maraton. Roclite nerozhází delší úseky po silnici nebo pevné cestě, ale ani bláto, sníh a šutry.

Univerzální trailovka jak vyšitá.

Jasmin Paris v Roclite 275 trhla rekord na 431km závodě Spine Race (i mezi chlapy) . U nás jsem v nich viděl řádit třeba Palonce nebo Toma Hudce.

První dojmy: Pošlu vás po vodě!

Po prvním výběhu pocitově tvrdší bota. Na noze volnější a když jsem přitáhl tkaničky, tlačil mě nárt.

Na měkkém podkladu držely skvěle.

I další běhy ukazují, že komfortem jsou proti On Cloudventure, na které jsem byl zvyklý, úplně jinde. Hlavní problém je můj vyšší nárt.

U jiných bot jsem ale zatím podobný problém neměl. Tak je to mým nártem nebo (ne)souhra Roclite+můj nárt nebo tkaničky?

Měl jsem dokonce předchozí model (Roclite 305), ale to jsem ještě neběhal a používal je na turistiku a koloběžku. Měl ploché tkaničky.

Peklo přišlo s pátým během.

Kombinace kompresních ponožek a utaženého nártu znamenala, že jsem po 5 km nedokázal běžet z kopce, chtěl boty vyzout a domů dojít naboso.

Trochu jsem povolil tkaničky a nějak to zpět doklopýtal. Ale s volnější botou na noze jsem se úplně jistě v trailech necítil..

Po tomto trápení jsem chtěl nové Roclity poslat po vodě..

Vyhodit..

Prostě se jich zbavit..

2. šance díky tkaničkám

Pár dní ležely v botníku, než jsem zkusil drobný upgrade. Úzké kulaté tkaničky jsem vyměnil za obyčejné ploché.

Obouvám se, tkaničky dotahuju spíš na volno a vybíhám. Po pár km to docela jde..

Že by?

Jo!

Tohle je jiné poběháníčko..

Ploché tkaničky udělaly zázrak. Z neběhatelných bot se po pár desítkách kilometrů, kdy si ještě na mou nohu sedaly, staly zatím mým nejoblíbenějším modelem..

A přitom taková blbost 🙂

Tkaničky, ty vole, tkaničky!

Ano, nejsou tak hezké jako ty originální, ale můžu v nich běhat a chodit.

Daleko..

Co jsme spolu zažili

A je tady happyend. Po trápení na prvních desítkách kilometrů tu díky novým tkaničkám mám boty, ve kterých jsem za 15 měsíců naběhal a nachodil přes 750 km v trailech.

A myslím, že tisícovku spolu zvládneme.

Skvěle se vytvarovaly a když do nich teď vklouznu, jsou jako papuče.

V permanenci byly hlavně loni během jara a léta, kdy se mnou proběhly většinu etap TRAILTOUR. V červnu se podívaly na běžecký kemp ve Slovinsku.

V červenci jsem je vzal na turistiku do rakouských Alp, kde jsme spolu zvládli 75 km. Pohorky zůstaly v tašce a od té doby si venku moc nevrzly. Tady se potvrdilo, jak moc univerzální Roclite 275 jsou a že speciální boty na turistiku nepotřebuju.

V záři dostaly zabrat na dalším běžeckém kempu na Malé Fatře, kde si vyšláply na Rozsutce, Kriváň a popraly se s uklouzaným blátem pod Stohem

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Adam Jurák (@adamjurak), Říj 1, 2019 v 12:13 PDT

Svůj vrchol zažily Roklajty na mém prvním horském maratonu Zapomenuté hory. 48 km v Rychlebských horách zvládly líp než vazy v levém koleni a donesly mě do cíle mého nejdelšího běhu dodnes.

V zimě se ještě párkrát prohnaly sněhem a blátem, zazávodily si na Brněnském běžeckém poháru. Nedávno ochutnaly trochu lesního bordelu při orienťáku a jinak už teď víc odpočívají, protože jsem doplnil svůj běžecký botník o nové kousky.

Fotky: Jak vypadají po 750 km

Takto teď vypadají moje Inov-8 Roclite G 275 po 16 měsících a 768 km..

Závěrečné hodnocení Inov-8 Roclite G 275 (recenze)

Po krušných začátcích jsou Inov-8 Roclite G 275 pořád moje nejoblíbenější běžecké boty. A vážně přemýšlím, že jim koupím mladší sestřičky v boží červené z letošní kolekce..

Jediný problém po 750 km je prošlápnuté tlumení (nebo jak to nazvat) pod bříškem plosky pravého chodidlo. Už si je tak raději neberu na longruny, abych neriskoval zbytečné zatížení šlapky.

Na všechno ostatní je ale vždycky rád obuju a vím, že tohle je parťák, kterému můžu v terénu a prudkých sebězích věřit.

Plusy +

• drží na skoro každém povrchu
• nevadí jim pevný podklad ani technický terén
• volnější střih (netlačí mě malíček, s tím mám problémy u většiny bot)
• fakt odolný svršek i podrážka

Mínusy –

• menší komfort a tlumení
• delší doba, než jsme si sedli
• prošlápnuté a unavené tlumení pod pravým bříškem plosky chodidla

A jak vypadají vaše trailovky po 750 km v terénu? 😉

—

Další běžecké čtení:

• Laktátový test – průběh, výsledky
• Proč jsem začal běhat
• Z 0 na 12 km za 27 dní – příprava na 1. závod
• Běžecký kemp Slovinsko 2019