Po stopách Vinnetoua poznáváme Plitvičky. Vjíždíme do nového světa a panna Maria s Martinem nás vítají v cíli.
Plitvická jezera
Brzo vstáváme, nesnídáme, tankujeme a okolo půl deváté vcházíme do Národního parku Plitvická jezera.
Studujeme mapu a vybíráme trasu C, má trvat 4-6 hodin.
Pod prvním vodopádem – Velki slap (78 m, dělá pěknou duhu) bojujeme snad se 3 autobusy důchodců a marně se je snažíme na úzkých cestičkách předstihnout.
Všude jsou ryby. Malé, menší, střední i větší. Všichni si je fotí, tak já taky..
Rybičky rybičky, nebojte se 😉
Čekáme na elektro-parník, který nás převeze přes největší jezero Kozjak (dub 46 m).
Zmiňoval jsem, že jsme nesnídali. Napravují to výborné slaninovo-sýrové scones od Aji, které jsem dostal na cestu. Děkuju, bodly.
Pozdní snídaně
Přeplouváme a stoupáme okolo vodopádů a menších jezer. Jsme cca 600 m nad mořem..
Učarovaly mi dřevěné cestičky vlnící se rákosím, dole i z vrchu.
Kochačka, pohodička.. než na Peťu vlezli mravenci..
Selfiečko, kochačka a šup do bufetu na oběd, než nás odveze elektro-auto-vlak zpět poblíž vstupu.
Ke všemu dávají v Chorvatsku hranolky a nějakou červenou, paprikovou majdu. Ke kuřeti, čevapčiči i kotletě. Na pizzu naštěstí ne.
Tak dlouho se fotí s kuřetem, až se křídlo utrhne..
Fakta o Plitvických jezerech
Vstupné: 110 kun v sezóně (cca 400 Kč).
Voda je zelená jako na fotkách. Tedy, prý mění barvu, my ji měli zelenou. Od roku 1979 je na seznamu UNESCO
Natáčel se zde Vinnetou, ale v Chorvatsku není populární jako u nás a v Německu.
Ze zelené do bílé
Odjíždíme směr Split.
Blíží se hory a noříme se do tunelu Sveti Rok. Druhý nejdelší tunel v Chorvatsku dlouhý 5681 metrů nás dostal skrz pohoří Velebit do jiného světa.
Zelená lesnatá krajina se za tunelem proměnila ve skály, vápenec a nízké dřeviny.
Pohoří Velebit nad tunelem Sveti Rok
Do odjezdu trajektu máme čas, takže u Splitu sjíždíme z dálnice k pobřeží a míjíme oblíbená chorvatská letoviska. Omiš, Baška Voda, Makarska, Živogošće.
Před sedmou večer jsme v Ploče, naloďujeme se na trajekt. Hodinovou plavbu do cíle nám zpříjemňuje západ slunce.
Odjíždíme trajektem z Ploče
Trpanj. Dobro došli.
V přístavu u panny Marii je keška. Musí se k ní mořem. Než odjedu, chci ji odlovit..
Trpanj, přístav a panenka Maria.
Poprvé jsem cestoval tak daleko autem. Místy jsme bojovali s únavou, ale stálo to za to. Další roadtrip mě nemine, kdo se přidá? 🙂
chutnala vám ta „červená majda“ ? 🙂 btw je to „Ajvar“ 🙂
Mne nechutna 🙂 A pravda, na sklenocce jsme videli Ajvar.