Já a knihy

9 z 10 copywriterů tvrdí, že ten, kdo nečte, nemůže dobře psát. Mám na to trošku jiný pohled. O tom ale kousek dál..

„Neruš! Čtu si.“

Kdybych ještě nedávno něco takového zařval, mohli byste to považovat za oxymóron. Takže jak jsem na tom já a knihy?

Nikdy jsme nebyli kámoši a i když jsem měl na gymplu plný čtenářský deník, mám na kontě s jistotou přečtené jen 3 celé kusy.

Právě toto žalostné skóre se teď snažím zvýšit. Ale jde to ztuha, sakra ztuha.

Četl jsem už ve školce

Dámy a pánové, kdo z vás uměl už ve školce číst? Pamatuju si, jak jsem ještě v předškolním věku louskal Vílu Amálku. Sice jsem si pletl malé „b“ a „d“, ale slova jsem si odvodil.

Na dlouho tak byla Víla Amálka mou jedinou přečtenou knihou, dost možná až do letoška, kdy jsem zvládl Gottland.

Kde se rychle nabytá schopnost ztratila? Nemám páru, asi jsem raději běhal okolo baráku a hrál na policajty a zloděje. Přitom jsem měl knihovnu asi 15 metrů od vchodu a vím, že jsem tam často chodil.

Napůjčoval jsem si hromadu knih, nebo spíš ABCéček a ty za pár týdnů nejspíš nepřečtené vracel. Taky budu mít dodnes někde schované celé ročníky Kačera Donalda nebo co to bylo za komiks.

Vím, že mě v dětství bavilo listovat v obrázkových encyklopediích a naučných knížkách. Učil jsem se vlajky a morseovku z Rozumu do kapsy, ten byl pro mě biblí. Uzly jsem vázal podle příručky mladých svišťů, měl jsem aspoň 7 dílů.

rozum-do-kapsy-prirucka-mladych-svistu

Rozum do kapsy a Příručky mladých svišťů – zásadní publikace mého dětství

Plný čtenářský deník

Přiznám se bez mučení. Do čtenářského deníku jsem knihy obšlehl, možná některé rozečetl – určitě jsem zvládl část Vieweghových Nápadů laskavého čtenáře.

Taky jsem „zmáknul“ Kuličku, povídku Guy de Maupassanta, protože jsem o ní měl referát, ale to nebyla kniha.

Zkrátka, literatura pro mě byla na gymplu něco jako pro soutěžící v Prostřenu zvládnout vyslovit cheesecake.

O to víc mě bavila mluvnice, vyprávěcí a popisné slohové postupy. Úvahu jsem nesnášel, naopak reportáž v maturitní slohovce zachránila můj tragický výkon při zkoušce z literatury.

Musí copywriter číst, číst a číst?

Jsem trochu v křížku s tvrzením, že dobrý copywriter by měl hodně číst. Já, aniž bych kdy četl, si o sobě myslím, že umím docela slušně psát. Minimálně o kus líp než spousta těch, kteří se za kopíky považují.

Podle mě se dá naučit psát bez velkého čtení. Tím nevylučuju, že pro toho, kdo hodně čte, je psaní mnohem lehčí.

A naopak, velká láska ke knihám z vás dobrého copywritera neudělá.

ja-a-knihy

Moje aktuální sbírka knih, která čeká na přečtení. Kdy se dočká? 🙂

Moje hodnocení knih

Proč to ale celé píšu? Možná jste na tom podobně jako já, nemáte čtenářské návyky nebo jen málo času na čtení. Proto jsem vytvořil vlastní hodnocení knih, které vám snad ulehčí rozhodování, než ji koupíte.

Kdo knihu napsal, o čem je, co o ní řekli slavní, to si najdete v běžných recenzích. Ale jak se čte nebo drží? Hodí se na čtení před spaním nebo na cesty? Není to jen výmaz mozku plný bullshitu?

Faktor motivačního bullshitu

Co si budeme nalhávat, vzdělávací knížky jsou plné bullshitu, motivace, inspiračních žvástů. Stejně jako dnešní online marketing.

Nenapodobitelné, neokopírovatelné, nepřeveditelné do praxe nebo vašeho businessu.

U tohoto jediného faktoru platí: čím víc, tím hůř.

100 % motivačního bullshitu = kecy prdy nějakého infopodnikatele, které vám pomůžou leda tak lhát si do vlastní kapsy.

Ergofaktor

Já se rád s knížkou někam vyvalím. Do postele, na gauč nebo venku pod strom.

Představte si toto: odpočíváte u knížky, jedna ruka založená. Levá strana se čte v pohodě a na druhé už si ji musíte přichytávat, protože se pořád zavírá. Nebo ji násilím rozevíráte, abyste vůbec přečetli text blízko středu. Víte, co myslím? 😉

Tak tady hodnotím čtivost z ergonomického pohledu a pohodlí – váhu, vazbu, velikost písma, okraje, obal, záložku.

Taťka faktor

Můj taťka přečte každou knížku skoro 2×, během jednoho čtení. Přečte jednu stránku, kterou už četl a na druhé nebo třetí usne. Další večer pak začíná zase o stránku zpět, aby věděl, kde je.

Možná to sami znáte.

I já mám problémy u knihy udržet pozornost, ať už kvůli únavě nebo odletu myšlenek jinam. Tady tedy hodnotím, jak mě kniha dokáže vtáhnout.

Šalina faktor

Já mám čas na čtení spíš večer před spaním a když na mě přijde, není zbytí. Někdo z vás jistě rád čte v dopravních prostředcích.

Proto zde ocením knihy, které se dají téměř kdykoliv odložit. Ideálně, abych si nemusel pamatovat děj nebo části před přerušením.

BulErTaŠ v akci

Vysoké hodnocení těchto 4 faktorů udělá v mých očích z knihy knihu výbornou. Mrkněte na mou první recenzi Restartu, jak vypadá hodnocení v praxi.

Tak na počtenou..

Označeno s: ,
Označeno v Novinky, Recenze knih

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*